alenka .
Věro, můžete namalovat ženu s doutníkem v ruce, v baru u Stepního Vlka ...... takovou opravdovou, ne tu, co se každé ráno ptá zrcadla, zda může existovat .
Alenka v nemocnici. srdce . včerejšek dlouhým dnem. pak tři hodiny kómatu . zvedla jsem zadek, vzala kunderu, šrámka a katalog bienále kreseb plzeň a šla na pivo . psala, přemýšlela, četla, dostat to všechno ven a opít se - být sama se sebou, má hospoda, takovej pajzlík, kde si nikdo na nic nehraje, obsluha je tlustá holka vypadající jak chlap, co si při roznášení píská do rytmu strašné rádiové stanice, nemá ráda hosty . špinavý popelníky . u mého stolu otevřené okno, ten večer, tak sedmá hodina byl krásný, zlatý slunce v ulicích, klid . málo lidu .
pak vedle přišli nějací staří lidé - cyklisti a řvali jak paviáni po pivu, byl čas jíti .
došla jsem si pro doutníky ukryté doma v plechové krabičce a šla do baru, v tom baru píšu, nevím, zda je to dobře a veřejně kouřím, jinak před lidmi nikde !
rozebírala jsem si fotky na dvě hromádky ano x ne, vypsávala se a seděla opět zády k baru, lidem a u malinkaté lampičky nad stolem. v deset musel zavřít okna do ulice ...pf
bylo mi dobře . nechtěla jsem ten den už mluvit, což se mi povedlo . to je takový kouzlo, nikoho nehledat, když chceš jít na pivo . to mě naučila Lea, chodit sama do hospod .
v jednu si lehla do vany s pěnou a pak si přečetla mail od Věry ! a ještě ji odepsala
spánek ?
vono si tělo řekne, co potřebuje, stačí ho jen poslouchat a neřídit se debilníma návodama, kolik kil zeleniny sníst, kdy protahovat nohy a jaký krémy nanášet do kůží !
PROBOHA !
nepamatuji si, co se mi zdálo, ale teď mám sílu . ten večer a noc pomohli . líbí se mi, když člověk dokáže získat sílu pro sebe, kterou bude potřebovat pro jiný .
Alenka v nemocnici. srdce . včerejšek dlouhým dnem. pak tři hodiny kómatu . zvedla jsem zadek, vzala kunderu, šrámka a katalog bienále kreseb plzeň a šla na pivo . psala, přemýšlela, četla, dostat to všechno ven a opít se - být sama se sebou, má hospoda, takovej pajzlík, kde si nikdo na nic nehraje, obsluha je tlustá holka vypadající jak chlap, co si při roznášení píská do rytmu strašné rádiové stanice, nemá ráda hosty . špinavý popelníky . u mého stolu otevřené okno, ten večer, tak sedmá hodina byl krásný, zlatý slunce v ulicích, klid . málo lidu .
pak vedle přišli nějací staří lidé - cyklisti a řvali jak paviáni po pivu, byl čas jíti .
došla jsem si pro doutníky ukryté doma v plechové krabičce a šla do baru, v tom baru píšu, nevím, zda je to dobře a veřejně kouřím, jinak před lidmi nikde !
rozebírala jsem si fotky na dvě hromádky ano x ne, vypsávala se a seděla opět zády k baru, lidem a u malinkaté lampičky nad stolem. v deset musel zavřít okna do ulice ...pf
bylo mi dobře . nechtěla jsem ten den už mluvit, což se mi povedlo . to je takový kouzlo, nikoho nehledat, když chceš jít na pivo . to mě naučila Lea, chodit sama do hospod .
v jednu si lehla do vany s pěnou a pak si přečetla mail od Věry ! a ještě ji odepsala
spánek ?
vono si tělo řekne, co potřebuje, stačí ho jen poslouchat a neřídit se debilníma návodama, kolik kil zeleniny sníst, kdy protahovat nohy a jaký krémy nanášet do kůží !
PROBOHA !
nepamatuji si, co se mi zdálo, ale teď mám sílu . ten večer a noc pomohli . líbí se mi, když člověk dokáže získat sílu pro sebe, kterou bude potřebovat pro jiný .
Komentáře