rudá rtěnka .

byla jsem si sednout v besedě /plzeň/, kavárna je nádherná, s obsluhou už je to horší .
ty stejnokroje - kalhoty a blůza, nezaručují nic . neumí se chovat . zažila jsem tam už dost lidí - obsluhu, mladí lidé, dle mého tak brigádníci, kteří o tom nic nevědí . vždycky mi tohle přijde škoda, že kavárna, jako třeba beseda, by měla mít nějakou úroveň, protože to má svoji historii . slečna kdysi byla tak protivná,
 v podstatě jsem ji obtěžovala, ještě u toho žvýkala jako kráva trávu ...a stejně jsem tam zase šla, jsou to asi dva dny. přišla nafrčená mladá holčina, co by se hodila do nějakého baru, ne tam . byla až přemilá, co si dáte ?
:jaká máte červená vína ?
alespoň věděla, která, to se zase musí nechat, odpověděla pohotově .....
objednala jsem si a ona : ještě nějakou vodičku ? tywe - VODIČKU ?!!
: ne, děkuji Vám
v celé kavárně jsem po dobu 45 minut byla já a dva další a přesto za celou dobu nikdo nepřišel.
nakreslila jsem uhlem dva obličeje a posteskla si nad tím, jak stále maluji stejné ksichty ! měla bych už toho nechat .
zvedla jsem se a šla platit k baru, neřekla jsem nic. přišla zas ona, ve výborné přemilé náladě - přišlo mi to tak falešný a řekla : tak nakonec jste si dala jen vínečko ?
chvilka ticha : JO/tiše, otráveně/.... a v tu chvíli jsem si připadala jak stepní vlk, nechuť se na někoho usmívat, mluvit navíc ....
a když jsem odcházela, nakláněly se ty dvě holčiny k sobě/obsluha/ a něco si šuškaly a jedna se na mě přitom dívala a já se usmála . TYHLE VĚCI MI DĚLAJÍ RADOSTI . to, že někdo takový mě nepochopí a to, že já někoho takového nepochopím .
a ten den mě napadla věc, nakoupila jsem si hnědé papírové pytle, pevné, byl trochu problém sehnat ty, které jsem měla v hlavě a na ně si napíšu : louis vuitton a budu je nosit v podpaží, chráněné jako kabelku .....
když jsem toto sdělovala mému milému, smál se : TY JSI BLÁZEN NA SVOBODĚ a já se znova usmála .
ať si každý nosí co chce, je to krásný, že můžeme .