Google+ Followers

května 14, 2014

alžběta a olga .


včerejšek byl krásný .
ráno jsem zjistila, že večer se koná vernisáž Alžběty Skálové a dávají Olgu .
Na vernisáži jsem si sedla až dozadu, pozdravila pár známých, ale neměla chuť se bavit .
Alžbětu představoval nějaký magistr umění, ředitel Chebské galerie, pokud si dobře vzpomínám, jména po mne nechtějte :D a měl přes košili a džíny takové strašně barevné sako, neupravené vlasy a koženou brašničku, docela velkou ve tvaru trojúhelníku, na pásku. Byl krásný a mluvil hezky a moc Alžbětu chválil. Alžběta jen tiše stála, hlavu sklopenou, černé triko s broží a  dlouhými rukávy a sukni, triko měla zastrkané dovnitř sukně, velmi hubená hezká holka, vlasy hnědé . V první řadě seděli i její rodiče, též známí ilustrátoři, museli mít radost, poněvadž o ní říkali, že je jedna z největších talentů . Neměla jsem foťák, člověku unikají pak ty jiné krásné věci kolem nebo mne alespoň ano, jen jsem seděla a usmíval se, byla skromná a vždy, když ji vychválili, jen zdvihla obočí a zasmála se . 
Pak záhrala dívčina na harfu, jednu píseň i z Amálie - ta byla nádherná a pak jsme mohli na výstavu, má vtip, humor, nápad, spousta barevností, postavičky do knížek pro děti, i jsem se zasmála, koláže - tak zvláštní a kombinované materiály, zvu vás ! odlehčíte se .

a večer film Olga -TU . Ona byla opravdu velká, jak jí říkali - Velká Olga .
Víte, až po filmu mi to došlo, jak si teď většina na umělce jen hraje nebo v sobě máme něco, co chce ven a tak píšeme blogy, tvoříme, ale oni měli opravdu vážný problémy, strašnou odvahu a ty jejich schůzky a řečnění, bylo o něčem, domlouvali se, radovali, tancovali, v zádech pořád policajty a oni se z nich neposrali a  my, ano, i já, občas tak žvaníme o sobě, jak je tohle špatně a tamto, ale co doopravdy proti tomu děláme ? my jsme občas posraní i sami ze sebe ! přijde mi, jak člověk nemá závažné problémy, že si je často rád "vymýšlí", dělá, jak je to hrozné, ale ne, není to hrozné, já tu sedím u počítače, v teple bytu a mohu psát.
Mě jen štve, když někdo říká : musíš to nechat být, nesmíš se rozčilovat nad věcmi, které neovlivníš, nesmí Tě to rozhodit. nemám to v povaze, byla bych nesmírně ráda, kdyby mne byla úplně jedno protivná paní v konzumu, ale není, bohužel. Každý den mne zarazí a naštve, jak se k sobě lidé dokáží chovat, jde o maličkosti, jako včera autobusák na paní o holích, co chtěla jít předem, aby nemusela prolejzat celý autobus ! sjel ji na tři doby a ve mně to do pěti minut začalo tak bublat, ale nic jsem nakonec neřekla a pak mne to trápí ještě více ! když se jich nezastanu, abych nebyla protivná na někoho jiného . Jak můžete být v klidu ? Ano, to vnitřní vření dělá jizvy, pokud to nejde ven . Vím to .
V tom filmu - jejich pařby na Hrádečku nebo v Hrobce, ty nádherné černobílé fotky, které dnes už nikdo nenafotí, pan Havel, kterého vedou policajti do vězení a on stejně na kamery ukáže své "VÉČKO" a já si jen nahlas řekla, je to frajer . A paní Olga, která se nezměnila a jen ostatním opakovala, zpychli jste, vraťte se zpátky na zem . Stačila ji chalupa a příroda, když ji někdo pokládal pitomé otázky, ráda mu to řekla, nač se jí vlastně ptají a co je to za kravinu, nehrála s nimi tu hru - TEĎ JSEM PŘED KAMEROU, TAK SI BUDEME HRÁT NA TO, ŽE JSME NĚCO VÍC A BUDEME ODPOVÍDAT NAUČENĚ A IDIOTSKY, ona byla pořád svá . Nezměnilo ji to. Bylo by fajn se na to podívat, můžete-li a ještě, není to k tématu, jsem viděla dokument : Válka očima dětí,TU,  občas jsem musela přepnout, jak strašně strašné to bylo, ale tento dokument by měli vidět snad všichni ve školách, aby si uvědomili, že teď máme možnosti k tomu mít se dobře, jen si to nekazit lhostejností a protivností . Je to na dlouho, občas toho mám také plné kecky, ale s porovnáním s tímto, nejde vážně o nic ! 
myslím, že každý, kdo může číst tento blog, se ráno nasnídá, může jít do školy či do práce, může se smát a mít k tomu důvody a běhat venku svobodně, vybrat si oblečení, mít někoho rád bezpodmínečně a nemít pořád strach, že o něco z toho přijde . Uvědomujeme si to ?



1 komentář:

i. řekl(a)...

tak som si uvedomila ked som Ta citala, ze ake je fajn niekedy nemat fotak...a veci proste opisat