James Harries

Víš, ona ve vlasech nosí motýla,
směje se nějak jinak a voní po vanilce.
Chutná jako med, ale sladší ...
A když zpívá, když zpívá, rve mi vnitřek.

A NIKDY BY NELHALA.

A ještě se stydí a tváře má červený,
chuť vykat, slečně.

Stačí čichat a utíkat, kam si myslíš, že bys měl.

V očích něco, co potřebují všichni v tobě
a rozpustila si vlasy, dejchá, víš ?

Víš, jako když dýchají svobodní lidé a
hvězdy z nebe se jim snesou do očí...

A TY SE ZTRATÍŠ..
..v tom hlubokém vesmíru všech nevyřčených emocí.


Miloval´s.