.... vonět jako lidi, co maj k nebi blíž....

Přišel´s odjinud.

JSI a NEBUDEŠ.

Rozespalý obličeje koukající k nebi, 
neboj se zaklonit, nespadneš.

Možný sny, protože začalo být
možný všechno, povídáme si do peřin,
a hlavama cestujem skrz ty svý
až po vesmír, / prej se to smí /

a ty dny, kdy nám bejvá zle,
zapomenem hned další ráno,
protože chceme.

TVÁ ODVAHA na všechno, 
co Ti zvoní v hlavě ...
Mý čichání srdcí, co jsou hlouběji než to mé
a obavy z doby, kdy společně budem koukat 
na Velkej vůz, každej jinde.

JSI A NEBUDEŠ.