Závěs na květinu.

Dostala jsem druh kapradí a jsem z něho úplně paf, jak nádherná kytka to je! 

Přesadit, uplést závěs a vyvrtat díru do stropu- hmoždinka jako vrut do sádrokartonu. 

Celý život říkám hmozdenka ...wtf?!

První závěs krátký, špatně, znova. Dobrý, Josef ještě spí, dodělávám druhý, Pepík vzhůru, na štaflích vrtám do stropu, Pepa pode mnou, špatně, asi jsem trefila profil, zasadrovat a vedle znovu a lépe, už s vrutem kovovým, jde příště lépe.

A PAK! Navléci ten závěs na tu obří kytku, kdyby nebylo dcery, v jednom bych to nikdy nedala.

Myslím, že jsem ji naučila pár sprostých slov s pozdějším vysvětlením, ať mne omluví, že nemám absolutně žádnou trpělivost a dle toho to tak vypadá.

Výsledek je ten, že jsem dnes byla fakt smutná z toho, jak mi to nemyslí dopředu a jak jsem nešikovná.

ALE VÍM, ŽE SI VŽDYCKY PORADÍM A NEVZDÁM TO

( A to je dobrý vědět )